3. března 2025

Filmy promítané na Dnech evropského filmu tradičně soutěží ve dvou kategoriích, nejlepší debut a nejlepší hudební film. O jejich výběr a tedy nominaci se postaral dramaturg festivalu Šimon Šafránek. O vítězích pak rozhoduje porota, pro každou sekci jiná, složená z odborníků na film, hudbu a vítězů minulého ročníku.

I letos máme dvě poroty a jejich složení si nyní představíme...

POROTA SOUTĚŽE O NEJLEPŠÍ DEBUT

Pětice Antonie Formanová (filmová, divadelní a loutková herečka), Joanna Łapińska, (umělecká ředitelka polského filmového festivalu v Gdyni), Katalin Moldovai (maďarská režisérka a vítězka 31.DEF s filmem Bez dechu), Jiří Konečný (filmový producent oceňovaných snímků) a Pavel Sladký (filmový kritik a kulturní publicista), nám o sobě prozradila, jaké vztahy má s evropským filmem...

Podle čeho poznáte evropský film? Jaký je váš oblíbený evropský film, režisér, debut?

AF: Poslední dobou jsem stále víc fascinovaná tvorbou Yorgose Lanthimose. Baví mě jeho poetika vyprávění a svět, který je většinou nějak pokroucený, ale skvěle vystihuje i ten náš reálný. Neumím ale, a ani nechci dávat za příklad jen jednu zemi, jeden film, jen jedno jméno…stejně jako ráda cestuji, tak se i dívám na filmy a nevnímávám jiné světy skrze plátno. Obdivuji například francouzskou eleganci, jižanskou živost a odvážnost a v poslední době si dost užívám severské filmy, jednak kvůli jazyku, který je pro mě něčím zajímavě arytmický a neuchopitelný, ale i díky krajině, která mě nepřestává fascinovat, a herectví, z jehož syrovosti mě skoro pokaždé zamrazí. (příklad: Chlast, Až na věky).

JL: To je tak široké téma! Možná se tedy pokusím říct, za co si evropské kinematografie cením. Líbí se mi, jak nekompromisní může být, od snímku Radu Judeho Od konce světa nic dobrého nečekejte po film Soundtrack státního převratu od Johana Grimonpreze. Miluji preciznost evropských filmů, např. Anatomie pádu od Justine Triet, jejich kouzlo, které jsem našla třeba ve filmu Chiméra od Alice Rohrwacher, jejich divokost, která pulzuje ve Vedení domácnosti pro začátečníky od Gorana Stolevského. A obdivuji jejich sílu při vytváření světů za hranicemi, jako to dělá Dívka s jehlicí od Magnuse von Horna – příběh odehrávající se před 100 lety v Kodani od švédského režiséra sídlícího ve Varšavě. A s klasikou ani nezačínám.

KM: Podle stylu, příběhu, psychologické hlouby. Mám ráda filmy, které reflektují společnost, ve které žijeme, které odráží současný stav člověka. Je těžké jmenovat vše, co mám ráda, je toho hodně, ale vyberu třeba Na druhé straně kopců (2012) od Cristiana Mungiu či snímek O těle a duši (2012) od Ildikó Enyedi a oslovil mne také filmový debut Spirála od Cecilai Felméri.

JK: Podle jazyka a míst, kde se odehrává, podle atmosféry, kultury. Můj oblíbený evropský film z poslední doby je KIX - režie: Dávid Mikulán & Bálint Révész, ze starších filmů třeba Sestra (L'enfant d'en haut) Ursuly Meierové.

PS: Nejlepší evropské debuty posledních let byly namátkou od Lászlóa Nemese, Rose Glass anebo Damiana Kocura. Filmů a autorských hlasů je spousta, Anatomie pádu, Ken Loach a bratři Dardennovi, Béla Tarr, Michelangelo Frammartino... Evropa je v hodně různé filmové DNA.

POROTA SOUTĚŽE O NEJLEPŠÍ HUDEBNí FILM

Trio Jana Kománková (novinářka a rozhlasová moderátorka), Anežka Horová (multimediální umělkyně, režisérka a fotografka) a Milan Cais (zpěvák, bubeník, skladatel, textař, výtvarník a producent) nám odpovědělo na otázku:

Co nebo koho v poslední době nejvíc posloucháte a proč? Nejvíc hudební film, klip ever?

JK: Poslouchám střídavě podivné mumlající melancholiky, nadané podivíny a mrtvé lidi a poslední týdny ujíždím zvláště na Durutti Column, Cloud Ice 9, Nyxotype, Moin a Porridge Radio. Filmy a klipy: Mění se to, hrozně se mi líbily filmy Bratříčku, kde jsi, The Clash: Westway to the World, Amy, Control a Non Stop Party, dlouhodobě ve mně asi zůstanou i dojmy z Kneecap, ale i z nedávno viděného dokumentu o Joan Baez. Klipy? Joy Division - Love Will Tear Us Apart, Siouxsie & The Banshees - Il est né le divin enfant, The Jesus And Mary Chain - Just Like Honey a určitě jsem na některé nejlepší zapomněla.

AH: V poslední době často poslouchám hudbu, která mě roztančí, ale zároveň v sobě nese melancholii a hluboké emoce, které mě naplňují. V tuhle chvíli je to nové posmrtné album Maca Millera - Balloonerism, Alligator Bites Never Heal od Doechii a kombinuju to s nějakou starší hudbou jako třeba Sade. Často mě osloví celková vizuální estetika, kterou si umělec vytváří – například Rosalía, Carly Gibert, Willow a Audrey Nuna. Pokud bych ale měla zmínit jeden konkrétní klip, byl by to Uneventful Days od Becka. Vždycky si přeju aby nikdy neskončil – a klidně by z něj mohl vzniknout celovečerní film.

MC: Nilüfer Yanya - mladá anglická písničkářka s tureckým kořeny a nezaměnitelným hlasem. Stop Making Sense (Talking Heads) - Jonathan Demme.

Poroty známe, filmy taky, tak teď jsme jen zvědaví, jak to dopadne... Máte tip?